Metroweb.cz :: Dejvická

Dejvická
kolej 1	kolej 2	stanoviště dozorčího	Eskalátor směr Šolínova	vestibul Šolínova
podchod	výtah na nástupišti	výtah Šolínova	schody směr Vítězné nám.	vestibul
podchod Vítězné nám.	koridor mezi vestibuly	výtah Vítězné nám.	vstup Šolínova	vstup Evropská
vstup od TRAM do centra	vstup od zast. BUS k letišti	vstup od zast. BUS k Suchdolu	vstup z Vítězného nám.	výtah z povrchu do koridoru
Nafotil: Jan Krblich, 2002
letecký pohled
Letecký pohled: Gefos a.s.



Informace o stanici
Jedná se o koncovou stanici trasy A. Dnes je už prakticky jedinou stanicí z prvního stavebního úseku některé trasy, která se zachovala dodnes jako konečná. Rozkládá se pod ulicí Evropská (dříve Leninova), v blízkosti Vítězného náměstí (Nám. Říjnové revoluce). Stanice se začala stavět v rámci stavby IA. V únoru 1973 se zabořil nemechanizovaný razicí štít u stanice Hradčanská. Poté byla přeložena tramvajová trať v místě budoucí stanice na levou stranu ulice v délce cca 200 m. Dále byly vybudovány nové zděné a tunelové kanalizační trasy a přeloženy kabely. Hned nato se bagry zabořily do obyčejné ulice. Za nedlouho vyrostla na místě obří stavební jáma. V průběhu roku 1974 přijel nemechanizovaný štít od Hradčanské, v jámě ho dělníci otočili a 30.9. už razili zpět druhý tunel. Do stavebního prostoru se zanořily podzemní stěny, které později nesly stropní strunobetonovou desku o výšce 140 cm. Pod nimi se pak vyhloubil celý prostor. Jelikož stanice byla dvoupodlažní (v technologické části až tří), mezistrop zavěsili stavebníci na hlavní strop. Mezistrop pak sloužil i jako rozpěra podzemním stěnám, mezi nimiž je celkem 19,3 m prostoru. Osová vzdálenost mezi středy kolejí je 13,1 m a nástupiště má šířku 10,2 metrů. Celková délka stanice je více, než 300 m. Velkou část totiž tvoří odstavné koleje (160,7 m), umístěné za stanicí v tradičním pojetí - odbočky z hlavních kolejí se střetávají na dvoukolejném obousměrném přejezdu, následovaném dvěma dalšími kolejemi. Hlavní koleje jsou na konci mírně stočeny vlevo - předpokládalo se totiž prodloužení směrem do Střešovic. Tyto koncové koleje se původně měly budovat ražením, ale nakonec, vzhledem k nízkému nadloží byla využita stejná technologie, jako pro stanici. Další dvě nadložní patra jsou využita jako parkovací a skladovací kapacity. Stanice má dva vestibuly spojené s nástupištěm eskalátory na výšku 7 m. V horním patře jsou vestibuly spojené dlouhou pasáží s několika obchody. Západní vestibul vede pomocí 4 pevných schodišť a dvou eskalátorů do Leninovy ulice směrem k letišti a slouží pro přestup na tramvaje a meziměstské autobusy, hlavně do Kladna. Naopak se tudy vystupuje z městských autobusů a tramvají. Druhý vestibul obsluhuje západní oblast Nám. Říjnové revoluce. Má proto 2 schodišťové vstupy. Už 16.10.1976 byl ve stanici den otevřených dveří, to se právě pokládal svršek. 6.9.1977 ho začali svařovat a pak už byly prováděny jen dokončovací práce. Hlavním motivem stanice bylo ostrovní nástupiště bez pilířů (pouze s budkou dozorčího uprostřed), opticky oddělené světelnou rampou od tmavého prostoru kolejiště. Stěna za kolejemi byla vyložena pestrými glazovanými keramickými pásy (svislými) s teplými barvami. V pasáži u východního vestibulu byla umístěna skleněná prosvětlená stěna s rudým praporem. Druhý vestibul zcela ovládla kamenná stěna s bronzovým portrétem V. I. Lenina a verši V. Majakovského. Oby tyto zajímavé objekty byly po revoluci demontovány a na místo Lenina vyrostla trafika. V poslední době se dostávala stanice, obzvláště prostory okolo vzduchotěsných vrat, do špatného technického stavu, a protože konečnou stanici není možné zavřít, je toto řešeno postupnou rekonstrukcí jednotlivých částí vestibulů.
Autor: Jan Bonev
Původní název	Leninova

Zahájení provozu ve stanici	12.8.1978

Umístění	pod třídou Evropskou ulicí u Vítězného náměstí (Praha 6)

Typ stanice	hloubená, založená v jámě zajištěné konstrukčními podzemními stěnami pod hladinou podzemní vody; dlouhodobě koncová

Konstrukce stanice	monolitická železobetonová, stropy z předpjatých prefabrikovaných nosníků, uložených na předem vybudovaných podzemních stěnách, které nemají izolační plášť proti podzemní vodě

Délka stanice	301,3 m včetně odstavných a prohlížecích kolejí

Hloubka středu nástupiště pod terénem	11,0 m

Nástupiště	šířka 10,2 m, výška 3,35 m

Obklad stěn v prostoru nástupiště	glazované keramické tvarovky Hurdis teplých barev od bělavé po tmavohnědou

Vestibuly	západní s výstupem třemi eskalátory na výšku 7,7 m na třídu Edvarda Beneše
	východní s výstupem na Vítězné náměstí pevným schodištěm na výšku 4,6 m

Další prostory stanice	podélná pasáž s prodejnami spojující oba vestibuly
	odstavné a prohlížecí koleje s výhybištěm, nad nimi ve třech podlažích podzemní garáže s výjezdem rampou do Studentské ulice, o celkové délce 158,3 m
	celkový počet místností: 213

Obestavěný prostor	77 788 m³

Stavební náklady	301 miliónů Kč

Obrat cestujících	v r. 1986 v ranní špičce celkem 30 300 cestujících, z toho nástup 16 900, výstup 13 400

Projektoval	Vojenský projektový ústav Praha

Architektonické řešení	ing. arch. Josef Kales

Umělecká díla	mozaikové kamenné stěny: ak. mal. Martin Sladký
	skleněná stěna ve východním vestibulu: Vilém Veselý, Pavel Werner, Josef Kochrda
	keramický obklad za kolejištěm: barevné řešení navrhl ak. mal. Karel Velický a Jindřich Daniel

Hlavní stavbyvedoucí	Jiří Listík

Návazná doprava	tramvaje a autobusy MHD na Evropské ul. u Vítězného nám.
	autobusy příměstské integrované dopravy (linky 3XX)
	přímá obsluha vysokoškolského areálu a obytné zóny
Zdroj: www.metroprojekt.cz

		Zpět
© Tomáš Rejdal