Vzduchotechnická zařízení metra



Vzduchotechnická zařízení slouží k zajištění vhodných mikroklimatických podmínek pro cestující, zaměstnance a instalovanou technologii. Vzduchotechnická zařízení se dělí na:
-         hlavní větrání
-         staniční vzduchotechniku  

Hlavní větrání

Úkolem hlavního větrání je zajistit požadované prostředí v traťových tunelech a veřejných částech stanic, tj. na nástupištích, propojovacích chodbách, eskalátorových tunelech, vestibulech a podchodech. Zařízení odvádí z prostor metra tepelnou zátěž vzniklou provozem vlaků metra, technologického zařízení, osvětlení a přepravovanými osobami.  

Zařízení hlavního větrání pracuje v zimním a letním režimu. V zimním období je studený vzduch z povrchu většinou přiváděn do mezistaničních úseků, kde se ohřívá, takže do prostoru stanic přichází ohřátý na teplotu alespoň +5°C a odtud se odvádí na povrch. U některých větracích šachet je možnost přisávání a směšování venkovního chladného vzduchu s cirkulačním ohřátým vzduchem z trasy metra přes přisávací klapku. S dalším poklesem venkovní teploty se omezuje vzduchový výkon jednotlivých strojoven hlavního větrání. V letním režimu se obrátí směr proudění, přičemž teplota vzduchu ve stanicích může být nejvýše o 3°C vyšší než venkovní teplota. Změna směru proudění se provádí natáčením lopatek oběžného kola ventilátoru beze změny směru otáček motoru.

Větrací šachty metra lze rozdělit na:
-         traťové – jsou umístěny přibližně v polovině vybraných mezistaničních úseků; metro jich má 21;
-         staniční – nacházejí se v těsné blízkosti stanic nebo jsou její stavební součástí. Některé větší stanice mají více větracích šachet; metro jich má 61;
-         speciální – jsou součástí systému OSM a jimi nasávaný vzduch se upravuje filtroventilací pro potřeby ochranného systému.  
  Počet ventilátorů hlavního větrání 157  
Nejhlubší větrací šachta Náměstí míru – 51m
Větrací objekt se skládá z:

- povrchového kiosku nebo komínu - umísťuje se podle prostorových možností na povrchu v místech mimo zdroje znečistění ovzduší s odstupem od komunikací; bývají různě architektonicky ztvárněny;

- vertikální šachty - spojují úroveň povrchu s úrovní tratě metra; jsou buď v hloubeném nebo raženém provedení podle hloubky; byly zřízeny převážně na místě těžních věží; kterými se při stavbě metra vyvážela vyrubaná hornina; v kruhovém průřezu mívají průměr 5-6 m, ostatní bývají n-úhelníky různých velikostí a provedení; ostění je převážně betonové opatřené metalizací;

- horizontální štoly - spojují vyústění větracích šachet do traťových tunelů s vertikálními šachtami, v některých případech i dvě navazující vertikální šachty nad sebou; podle technologie výstavby jsou v hloubeném nebo raženém provedení; ostění je tybinkové nebo betonové, případně místy opatřené metalizací;

- strojovny hlavního větrání - jsou umístěny v horizontální části větracího objektu a zajišťují přívod a odvod vzduchu; skládají se z tlumících stěn (tlumí hluk ventilátorů), mezi kterými je umístěna dvojice ventilátorů.

Ve strojovnách hlavního větrání jsou instalovány axiální přetlakové ventilátory APC 1800 nebo 1400 ZVVZ Milevsko http://www.zvvz.cz/cze/ventilatory/apc.html , které byly vyvinuty specielně pro provoz v metru. Nastavením úhlu lopatek je možno měnit výkony výměny vzduchu v rozsahu 15 - 70 m3/s.
Systém hlavního větrání je ovládán a kontrolován z technologického dispečinku centrálním řídícím systémem SAIA v závislosti na teplotě vzduchu na nástupištích stanic tmin = +5°C, tmax = +30°C.
V případě požáru v tunelu nebo stanici metra zajistí ventilátory hlavního větrání odvod kouře a proudění čerstvého vzduchu proti směru úniku osob.

Staniční vzduchotechnika
Zařízení staniční vzduchotechniky zabezpečují větrání služebních a technologických místností ve stanicích (místnosti pro provozní zaměstnance, MDT a DT, místnosti sdělovacích a zabezpečovacích zařízení, akumulátorovny, šatny, WC, dílny, strojovny, atd.). Jejich úkolem je zajistit vhodné prostředí pro pobyt osob a bezporuchový chod technologického zařízení. Větrací zařízení jsou umístěná ve strojovnách vzduchotechniky a prostřednictvím vzduchotechnického potrubí zajišťují distribuci větracího vzduchu do centrálně větraných místností a odvod vzduchu znehodnoceného. Vzduch je nasáván z traťových tunelů, vestibulů nebo podchodů, je filtrován, popř. dohříván nebo chlazen. Odsávaný vzduch je odváděn z místností se zdroji škodlivin (WC, AKU) přímo na povrch, z ostatních místností zpět do traťových tunelů. Některé místnosti jsou větrány parapetními jednotkami nebo axiálními ventilátory, případně jsou osazeny klimatizačními jednotkami. Samostatně jsou větrány obchodní vybavenosti.

Vzduchotechnická zařízení jsou ovládána a kontrolována z technologického dispečinku centrálním řídícím systémem SAIA v závislosti na údajích čidel teploty a navoleného provozního režimu podle hygienických a technologických požadavků. Některá zařízení jsou ovládána pouze místně s vazbou na centrální řídící systémem (signalizace chodu a poruchy).

V místě průchodů vzduchotechnického potrubí přes požárně dělící konstrukce jsou osazeny požární klapky ovládané od elektrické požární signalizace, zabraňující šíření požáru a jeho zplodin mezi jednotlivými požárními úseky, případně je potrubí požárně izolováno, aby nedošlo k jeho prohoření.

Vytápění
Tunely a veřejně přístupné prostory metra nejsou vytápěny. Předepsaná minimální teplota +5°C je zabezpečena přebytky tepla z provozu metra. Služební místnosti s pobytem osob jsou vytápěny pomocí elektrických akumulačních kamen, elektrických hybridních kamen, přímotopných elektrických konvektorů, ohřevem větracího vzduchu nebo teplovodním ústředním topením, které je připojené horkovodní přípojkou na centrální zdroj tepla přes výměníkovou stanici. V některých stanicích jsou zřízeny plynové a elektro kotelny. Teplá užitková voda je připravována buď centrálně v zásobnících nebo místně v elektrických průtokových ohřívačích.
Zpracoval: Drak
Foto: Tomáš Rejdal
Poslední aktualizace: 5.12.2004
 
Zpět